Kapitola 6
Pokud člověk zhřeší proti Solu, nechť je potrestán, a jeho děti taktéž, a jejich děti taktéž, až do posledního, protože ze zlého nevzejde žádné dobro. Ale pokud se bude kát, nechť je ušetřen.
Běžel čas a z chlapce se stal muž, a Legie se znova začala prosazovat na bitevním poli. Jereziah nebyl bojovník, tak jako jeho otec, ale naučil se velké moudrosti a i v jeho mladých letech měl rozumu na rozdávání. Pod jeho vládou věda vzkvétala a Lidé si osvojili nové zbraně, které jim dali nový způsob boje s Bestiema.
I když byla mladá a nezkušená, Bestie teď měli svojí královnu. Byla obdařena nadhledem lidí a pochopením přírody a Bestií, Ophelie byla oslavována jejím novým národem jako ztělesnění bohyně Země. Pamatovala si jen málo ze svého mládí stráveného mezi lidmi, ale byla svědkem brůtálního násilí, s kterým Legie útočila na Bestie. Sledovala jak lidé pálí lesy a vraždí mláďata, viděla jejich nové zbraně, které strhávali maso z kostí a vrhali obří balvany proti jejich doupatům a měnili je v třísky.
Narozdíl od jejího bratra Ophelie zdědila po svém otci bojového ducha. Z nehlubších lesů plánovala velkolepé strategie, komunikujíc s Bestiemi díky důchovnímu daru od své matky. Pod jejím vedením se Bestiím podařilo najít každou slabinu v obraně Lidí; boje se nyní odehrávali i na místech, kde byla krajina dlouho nedotčena válkou a násilím.
Tehle bezvýchodný stav trval celou dekádu ve své nejhorší podobě. Na obou stranách se neustále posouvající hranice, bez místa kde by nebyla přítomna smrt. Všude hořeli velké hranice, masové hroby byli vykopány, všude vládl smutek a byl slyšet pláč pozůstalých. V zápalu bitvy byli Král i Královna ve svých snech navštíveni svým otcem. Ztrhaný a změněný, už napůl zapomenutý svými dětmi, ale stále ho poznali po hlase. Každému slíbil vítězství nad druhou stranou pokud ho najdou na místech, kde na ně čeká, ve vyprahlé pustině na bohem zapomenutém místě. Volal je k sobě.
Shromáždili své armády, oba pochodovali k místu ze svých snů. Zvědi obou stran podávali informace o nepřátelských armádách; velitelé dobře znali svého nepřítele hledajíc ten stejný poklad; a navzájem se hnali stále víc a víc aby dorazili k cíli první. Za úsvitu dorazili na otevřené pole, obě armády seřazené naproti sobě. Ve středu pole stál Grimm, vychrtlý s šíleným výrazem v očích a s démonickým úsměvem na rtech.
Armády vyrazili, skoro bez jakéhokoli pobízení svých vůdců. Čarodějnictví a kouzla všech druhů hřměly oblohou. Výstřely Lidských zbraní, vytí bojovníků Bestií a výkřiky mrtvých zaplnily bitevní pole s hrozivou symfonií masakru. Oba Ophelie i Jereziah sledovali jak jejich národy vrhají do hororů bitvy a ztrácejí své životy v tom masakru.
Jak se vzduch začal naplňovat pachem krve, ozvalo se hromobítí, které ohlušilo obě armády. Na chviličku zavládlo naprosté ticho. Země se začala třást a v místech, kde stál Grimm se otevřela země. Plameny, popel a láva se vyvalili na povrch. Zápach síry zaplnil ceou pustinu. Najednou se na okraji trhliny objevil obrovský pařát. Potom další, stoupajíc z hlubin pekel se na svět začali drápat démoni po stovkách, znova se navrátili do zemí Newerthu.
Zplozenci pekel se vrátili.